Čtrnáctý únorový den se nám dostal do povědomí v posledních letech jako svátek zamilovaných lidí. Někteří z nás ho přijali za svůj a včetně 1. května, jehož původ je všem znám, oslavují tyto dva svátky se svými milovanými. Jakého původu ale Svatý Valentýn je a proč se slaví právě 14. února?

Svátek je směsicí jak římských, tak i křesťanských tradic. Tento křesťany rozšířený svátek, kdy si zamilovaní lidé posílají přáníčka, se rozšířil z Itálie, Francie a Anglie. Teprve odtud se oslavy Svatého Valentýna dostali i s přistěhovalci do USA, Kanady, Austrálie, ale i Mexika.

Dnes patří Valentýn mezi nejrozšířenější svátky na celém světě. Dárky jsou všude poměrně jednotné - nejen zamilovaní, ale třeba i rodiče dětem dávají sladkosti (hlavně čokoládové bonbóny), květiny, šperky a samozřejmě přáníčka. Těch se na světě k Valentýnu každoročně pošle něco přes miliardu.

K vysvětlení, proč se svatý Valentýn slaví zrovna 14. února, se dá použít několika vysvětlení. V Anglii byli lidé přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Dalším vysvětlením může být římský festival Lupercalia, který se konal 15. února a byl oslavou přicházejícího jara dle římského kalendáře. Lupercalia byla spojována s římskými bohy Lupercusem a Faunusem. Lupercus dohlížel nad pastýři a jejich stády a Lupercalia se stala oslavou, která měla zajistit plodnost stáda, půdy a lidí. Součástí oslav bylo i pobíhání mladých mužů po ulicích s bičíky z beránčí kůže, které se nazývaly "februa" a šlehání mladých žen, které se na ulicích za tímto účelem shromažďovaly. Šlehnutí bičíkem "februa" mělo zajistit plodnost a snadný porod. Tím, jak se rozrůstalo Římské impérium, tak se i Lupercalia měnila a šířila.

Dodnes není jasné, který mučedník je pravý Valentýn, považovaný za patrona zamilovaných. Mezi křesťanskými světci je jich totiž víc. Katolická církev dnes uznává tři svaté se jmény Valentin a Valentinus, kteří byli mučedníky a zemřeli 14. února. Nejčastěji se mluví o římském knězi a lékaři, který žil ve třetím století za vlády císaře Claudia II. Mluví se však také o biskupovi z města Terni poblíž Říma, jehož umučení připadá na 14. únor 269. Je ale pravděpodobné, že jde o jednu a touž osobu.

Podle té křesťanské se císař Claudius II. účastnil mnoha bitev, ale římští muži jen neradi vstupovali do vojska. Claudius byl přesvědčen, že to bylo proto, že nechtěli opouštět své milé a rodiny, a proto se rozhodl zakázat všechna zasnoubení i svatby v celém Římě. Svatý Valentýn byl římský kněz , který žil v době Claudiovy vlády. Nedbal Claudiova zákazu a dál tajně oddával zamilované páry. Za tyto skutky byl uvězněn a odsouzen k smrti. Trest byl vykonán 14. února r. 296. Legenda ještě uvádí, že před popravou stihl napsat milostný dopis jisté ženě, a právě od této doby si zamilovaní po celém světě prokazují v tento den svoji lásku Valentýnkou, na počest svatého Valentýna, kněze, který za lásku položil svůj život.

Pohanská legenda ze starého Říma vypodobňuje Valentýna jako velmi ctnostného, počestného a moudrého člověka. O jeho moudrosti se doslechl dokonce i císař a povolal si Valentýna k sobě. Nešetřil chválou a neskrýval obdiv k Valentýnovi, posteskl si také nad okolnostmi, kvůli kterým se Valentýn nemůže stát přítelem císařovým. Protože Valentýn, ač tak moudrý a vzdělaný, věří pověrám (měl na mysli křesťanství). Císař nakázal městskému prefektu Astoriovi, aby na Valentýna dohlížel. A aby byl Valentýn pod důslednou kontrolou, vzal si ho Astorius do svého domu. Tam se Valentýn setkal s velmi krásnou, ale nevidomou dcerou prefekta. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tak rád učinil, protože v sílu modliteb věřil a dívku si zamiloval. Zázrak se opravdu stal a dívce se zrak vrátil. O zázračném uzdravení si povídal celý Řím. Pohané odmítli v zázrak uvěřit a vtrhli do domu prefekta, Valentýna odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla. Valentinův hrob u jedné z cest vedoucích do Říma se prý brzy po jeho popravě stal poutním místem křesťanů a Valentin se stal patronem zamilovaných, kteří jej spojovali se symboly srdce, květin a holubiček.

V Anglii byli lidé zase přesvědčeni, že 14. února si ptáci volí své partnery. Zejména holubi a holubice,kteří jsou známí tím, že se páří na celý svůj život jen s jedním partnerem, podobně jako labutě. Proto jsou holubi používáni i jako symbol věrnosti.

Ve Francii a Belgii bývalo zvykem losovat chlapce a dívku, Valentýna a Valentýnu, kteří pak spolu žili po celý rok jako snoubenci. Později se tento zvyk ujal i v Americe

Ve Skotsku podle staré tradice se na skotských slavnostech hrála také velmi zajímavá valentýnská hra. Její pravidla byla velmi jednoduchá. Dívky napsaly svá jména na kousky papíru, které se hodily a zamíchaly v klobouku. Následně přišli chlapci, kteří si z klobouků tahali dívčí jména a s lístečkem jim samozřejmě připadla i dívka toho jména. Jedna verze hry je, že pár spolu musel protančit celou noc, druhá pak, že pár spolu byl až do dalšího losování, tedy celý rok až do dalšího svatého Valentýna. Podle jiného skotského zvyku se vaším „Valentýnem“ nebo „Valentýnkou“ stane první člověk, do kterého ten den náhodou narazíte na ulici.

Ve Spojených státech má posílání nejrůznějších přání velmi dlouhou tradici. Při osidlování Ameriky byly z Anglie dováženy i sbírky zamilovaných básniček, které pánové posílali dámám formou dopisu. Jedna básnička obsahovala i větu "Be My Valentine", která se používá dodnes.

Australští obchodníci byli v době zlaté horečky každoročně zahlcováni objednávkami „valentýnek“ v ceně mnoha tisíců liber. V Austrálii byli totiž náhle zbohatlí zlatokopové ochotni platit nehorázné sumy za pečlivé propracované navoněné valentýnské figurky vyrobené ze saténových polštářků a ozdobené květinami, malovanými škeblemi a vzácným ptačím peřím.

V Itálii se dříve touto dobou konal „jarní festival“ pod širým nebem. Mladí lidé se shromažďovali v okrasných parcích, poslouchali hudbu a četli básně a pak korzovali se svým „Valentýnem“ nebo „Valentýnkou“ parkem.

První valentýnská přáníčka byla vyrobena v devatenáctém století. Přání se malovala ručně na papíře ze zámoří a zdobila se ornamenty, korálky, mořskými škeblemi, sušenými květinami, šiškami a různými bobulemi a semínky.
Vůbec první doložená Valentýnka pochází z počátku 15. století. Mladý Karel, francouzský vévoda Orleánský, jež byl zajat po bitvě v Agincourtu a uvězněn v Londýnské věži na mnoho let, posílal své ženě básně. Zachovalo se jich přibližně šedesát a v dnešní době jsou k vidění mezi královskými listinami v Britském muzeu.

Valentýn je opředen spoustou pověstí, zvyků, tradic a váže se k němu řada magických rituálů, které mají zajistit opětování citů. Někteří věří, že pomůže namazat ráno toust máslem a posypat ho skořicovým cukrem, čímž se prý zvýší pravděpodobnost, že dotyčný ještě ten den najde partnera na valentýnský večírek. Dříve se také věřilo, že svobodná dívka si vezme za muže chlapce, kterého čtrnáctého února spatří jako prvního.
Dnes už asi nikdo nezjistí, jestli jsou opodstatněné či nikoli, ale každopádně není nic špatného na tom, dát svému okolí alespoň jednou za rok najevo, že vám na nich záleží a darovat, alespoň kvůli jejich radosti, když už ne kvůli pověsti o sv. Valentýnovi, malý dáreček či přáníčko.